Prolog
Zrodí se rasa noci,
až slunce vyhasnou.
(Vampire Woodoo)
Stáli jste někdy uprostřed noci, sevřeni lůnem lesů, uvězněni v bázlivé kobce vlastní nicotnosti? Cítili jste někdy to palčivé brnění uvnitř, matné tušení čehosi, co neumíte pojmenovat – velkého, temného, neznámého a přece... S denním světlem je to pryč, člověk je zase pán, zapomenuti jsou démoni noci. Ale jakmile temnota vhodí hrst hlíny do mokvajícího hrobu dne, je to zpátky. Dědictví předků? Šestý smysl? Prokletí? Jedna ze strun v duši, zastrčená v nejhlubších sklepení, zapomenutá, ale bože! – umí se dunivě rozeznít až to otřese s tím pevně budovaným hradem racionality!
XIII. století je smyčcem, magickou formulí, něžným pohlazením noci, klíčem a branou...
A toto je má poklona, testament z potu, krve a... slov... jen a pouze slov. Poklona kapele, která rokem 2002 ukončila svou dlouhou a plodnou pouť...
Z nové fronty k smrti Nosferatově
Na úsvitu XIII. století stojí punková kapela Hrdinové nové fronty, tedy těleso, z něhož se nejspanilejší syn české gotiky (té hudební, samozřejmě) léta páně 1990 oficiálně zrodil. Tento divoký punkový pramen napájel temnou řeku, která se poklidně vine magickými Karpatami, ku které za úplňkových nocí chodí výt Prokletí své kalné žaly a u které sám Nosferatu v slzách sepisoval svůj krvavý testament. Není to však tak nelogické, alespoň ne tehdy, když vezmeme v potaz definici gotiky jako hudebního směru vyrůstajícího z punkového podhoubí. Nu, zaposlouchejte se a uznejte, že pravdy v tom něco je.
A tak se město zvané Jihlava, již tak prostoupené vůní záhad, stalo ústím kamenného mostu přes staletí. Mocný závan ztuchlého vzduchu katakomb, šepot legend a mýtů, vítr času – XIII. století. Tiché zaříkávání počalo již v roce 1988, kdy do světa poprvé zaštkalo vampýří mládě, zvěčněné demem Nová Drakulomania. Ačkoli vzniklo v rámci tvorby H. N. F., výrazně se vymyká dosavadní punkové tváři - odkaz nečesaných nemytých rebelů, močících po pomnících estabilishmentu, byl již vyšeptalý. V tvorbě jihlavských rebelů nastupovala nová éra – éra gothic rocku a nastal čas měnit převleky. Bratři Štěpánovi položili základní kameny a jako věrní strážci stáli při nich během budování mohutného chrámu, zatímco členové přicházeli... A odcházeli. Prvním kamenem pak byla demonahrávka Vampir Songs For Agnes, která vznikla v roce 1991, ale oficálního zveřejnění na kazetách se dočkala až o 4 léta později. Jméno, které si jihlavská kapela vetkla na svůj štít, odvozovalo svůj původ nejen z dějepisecké periodizace dějin, ale také z fascinace Petra Štěpána číslem XIII. A tak bylo toto numero učiněno nezapomenutelným pro všechny goths široko daleko...
Po soudném dni čtyřicetileté éry debility a potírání všeho neuniformního získávají jihlavští Páni noci smlouvu u firmy Monitor Records a na trh se s nemalým ohlasem prodralo dítko zvané Amulet. Nad kolébkou žehná v temném rouše Milosrdná sestřička, v dáli vidím obrysy Vlkodlaků, požírajících úplňkový měsíc. Fenomén gothic-rocku se postupně začíná velmi pohodlně zabydlovat i v čase kapitalistova chřestění tučným měšcem, a tak v roce 1994 zazní další chorál ze chřtánu času – elektroničtější Gotika - komerčně nejúspěšnější počin Třináctky. A ledva Smrtonoš stačil odvinout z klubek našich životů jedno léto, je tu úspěšný opus Nosferatu a XIII. století definitivně vítězí v anachronické bitvě.
Amulet (Monitor Records 1992)
Pochválen budiž středověk, čas mýtů, pověr a temných zjevení, neboť on propůjčil masce XIII. století palčivou sžíravost, jež se proleptala i skrze více méně standardní hudební náplň Amuletu.
Svěžest kytar, pulzující dynamika a slušný cit pro melodii, toť vstupní vklad do velkého gambitu. Třináctka staví svoje hudební hrady pečlivě a bez zjevného tápání noviců (do jejichž řad samosebou ani nepatřila). Skladby překypují svěžestí a dobře namíchanou medovinou rytmiky a atmosféry. Někdy silná a hustá, jinde zase spíše vzletná a uvolněná – bez výjimky však opojná jako dotek letní noci. Vzkvétající sémě vlkodlačí originality je už od počátku dobře patrné – ačkoli vliv velkých model gotiky je silný (jak také jinak), XIII. století dělá muziku po svém. Tu se ohlédnout k nevázanosti hard rocku, tu zase neváhají sáhnout k motivu popovějšího zabarvení, nebrání se ani křehké baladičnosti se středověkým odérem. Dovedou uchopit zdánlivě nesourodé hudební vlivy a vměstnat je pod černý gotický rubáš, aniž by vznikal dojem nesourodosti a nepatřičnosti.
Unikátním zrodem prochází fantaskní snová poetika, která zpočátku neklidně šeptá v pozadí, posléze se však stále více a více dostává dopředu. Právě obrazotvorná moc slova, ovládaná hlasivkami Petra Štěpána, stále výrazněji barví rockový obsah do podivně zadumaného a melancholického karmínu. Nesmělé družení gotiky se šerosvětem víl, upírů a vlkodlaků je mnohde trochu křečovité, přesto však fascinuje a umocňuje silný náboj alba.
Paradoxně tak právě přímočarost a zpěvnost, která jinak šlechtí gothic rock, mohla být hrobem Amuletu, ale talent a vynalézavost jeho tvůrců, jdoucí ruku v ruce s textařskou prací pozvedla standartu s číslem XIII vysoko do podmračených nebes. Umění vysochat chytlavou a precizní píseň a na jejích bedrech předat poselství posluchači, to je velký dar!
Navzdory létům, které jako splašené stádo pegasů přeletěly nad světem, zůstává debut stále živý a přesvědčivý. Elektrizující výboje, znepokojivá atmosféra a deset skvělých svědectví o síle dětí 13. století... A ani stopa nostalgie...
Hodnocení: 8/10
Skladby:1. Hororový sen 2. Tělo na kříži 3. Justina 4. Amulet 5. Růže a kříž 6. Bytosti 7. Kníže temnoty 8. Oheň v kruhu 9. Demoniac 10. Transylvania
Sestava: Petr Štěpán – kytara, zpěv, Pavel Štěpán – bicí, Petr Palovčík – basa, Bedřich Musil – kytara.
Čas: 47:40
Gotika (Monitor Records 1994)
Ó bělostná panno, ty dcero vlčích let
o číši vína z rukou tvých
já v rakvi noci sním
však silný je v ní jed...
Jen nechte pod monumentem mistra znít též loutnu Marigoldovu. Pravda, tóny jsou to neumělé, a přece tolik chtějí míti krásu všeho toho, co rostlo, vykvetlo a zrálo – pro nikoho... Chtěl bych jim vdechnout kouzlo gotiky, dát jim křídla havraní a svůdnost Macbeth, budit ze sna svaté na nebi...
To všechno ovládá magie XIII. století, to všechno vetkala do své další středověké kroniky, která svou délkou a rozpětím přesahuje vše, co jsme z dílny Třináctky kdy (do i od roku 1994) vyslechli.
A jak už u velkých porcí hudby bývá zvykem, je těžké zajistit obsahu jednolitost a soudržnost. Obzvlášť, když přistupujete k zvukové formě s takovou avantgardností a odvahou, jako bratři Štěpánovi. První polovina Gotiky je oslavou tvůrčího vzmachu a kuráže. Pokud jsme o debutu mohli směle škrabat do svých pomíjivých pergamenů slova jako dynamické a kytarové, pak o Gotice můžeme bez zábran křičet do světa, že je elektronická. Titulní skladba plyne v rozkošně ztuchlých proudech času, tiše, ladně a podmanivě. Omamná příchuť textů barví tu čerstvou krev lomených oblouků a hrozivých portálů do něžné černě, která se jako had obtáčí kolem kytarovější Macbeth, mateřsky laská v nokturnu Svatí na nebi, v pokojném souzvuku atmosferičnosti tepe v Mystery Ana, plačtivě konejší v náručí klavírní balady Ten starý dům se rozpadá.
Jádro instrumentace tvoří nejrůznější elektronické přízdůbky, echa, názvuky, pravidelnost samplů, která kupodivu nijak nezeslabuje atmosféru, jen ji nastavuje zrcadlo a poodhaluje její druhou dimenzi. Skvělým příkladem je předělávka výsostně gothic - rockového fláku Justina, která se v rukou elektronického orchestru stává mnohem zadumanější, a přesto silný náboj zůstává.
Novým zjevení je též „operní“ teatrálnost, která jiskřivým hlasem vládne v překrásném opusu Mistr a Markétka. Rockovější Mistr Leonard, příbuzný skladeb z éry Amuletu, a téměř metalově sychravý Hněv andělů, příjemně nadnášejí závěr alba. Závěr, který není zrovna dvakrát přesvědčivý – Tango Salieri připomíná zvukový dadaismus, slepovaný berličkou samplů do jakéhos takéhos tvaru (navíc ve dvou exemplářích), Opus pro Macbeth zase zatvrzele skřípá jako bezduchá plechová marioneta, avantgardní nechtěňátko. O kolik povedenější je krvavý sabbating Blood is life...
Méně bylo by více, dva tak hudebně rozdílné póly se obtížně stravují i v rámci 72 minut. A tak se tahle sbírka skladeb z let 1992 – 1994 nakonec poněkud rozpouští v elektronickém entusiasmu, ačkoli většina jejích dítek je více než povedená... Však se také jedná o jednoznačný bestseller XIII. století...
Hodnocení: 7.5/10
Skladby: 1. Gotika 2. Macbeth 3. Svatí na nebi 4. Mystery Ana 5. Ten starý dům se rozpadá 6. Blood Is Life (Sabbating) 7. Mistr a Markétka 8. Markýza z obrazů 9. Justina (symphony version) 10.Tango Salieri 11. Mistr Leonard 12. Hněv andělů 13. Tango Salieri (Hellmix) 14. Opus pro Macbeth
Sestava: Petr Štěpán – kytary, zpěv, klávesy, Pavel Štěpán – bicí, Michal Kourek – kytara (11, 12), Jiří Šindelka – basa (8, 11, 12)
Čas: 72: 52
Nosferatu (Happy Music 1995)
Syrová i surová vidino konce a zmaru...
Ponurá, podmračená, bouřlivá, zvířecí – taková je tvář desky Nosferatu. Stabilní bratrské duo přizvalo na svůj gotický škuner kytaristu Michala Kourka a basáka Jiřího Šindelku, kteří ozdobili již několik skladeb Gotiky; a vánky elektronické avantgardy nahradil nemilosrdně hutný vichr kytar. Do mrazivých zvuků intra se vlomí úvodní kompozice Nosferatu is dead vehementně, jako sama zubatá. Zvuk je nejplastičtější a nejšťavnatější za celou dobu existence Třináctky, nebývalá je i členitá práce celého upířího orchestru. Namísto doslovné gotické přímočarosti a jednolitosti štrikuje každý instrument proměnlivou zvukovou tkaninu – dokonce i srdce kapely – bicí Pavla Štěpána duní a zvoní místy až nezvykle pestře.
O Michalu Kourkovi jsem kdesi zaslechl, že prý táhl XIII. století až příliš k metalu – nemohu souhlasit. Jeho práce je ukázková, padne k apokalyptické, bouřné a dekadentní poetice textů jako ulitá – místy trhá vlkodlačími zuby předivo umrlčích eposů na cucky, jindy se zase zmítá jako Nemrtvý pod doteky slunce. Krvavá gotika ano, ale metal? Šestistrunný tandem skýtá nebývalou masitost a výmluvnost, ale není jedinou dominantou alba – jakoby se vanutí Gotiky navracelo do karnevalu noci v mysticky mlhavé Legendě o krysaři, v rozechvělé litanii Upír s houslemi a v zoufale horoucné modlitbě k Padlému v Květech zla. Klávesy, zpěv a decentní doprovod bicích – atmosféra zahuštěná až k hranicím snesitelnosti, jak hudebně, tak textově. Teze o gotické póze a přetvářce padají jako andělé...
Evangelium nesvatého Petra Štěpána rozpíná svá bludná netopýří křídla v každé skladbě – Antikrist, Nevěsta temnot, Svatá válka, Evangelium, Černý měsíc – všemi prostupuje dekadentně temná smola, plná ďáblu upsaných duší a trpkých konců. A aby se neronily jen žalné slzy, tak na skočnější rockovou notu brnká inkviziční výpalna Torquemado... Zkrátka, co si hrdlo vyprahlé a duše kletá žádá...
Hudebně vyzrálé, ideálně pojící obě dimenze XIII. století do jednoho celku, tvrdého jako kámen karpatských hradů, temného jako tisíciletý hvozd, ale zároveň přitažlivého a skvěle vyváženého. Nová alchymie, starý magnetismus. Nosferatu vládne!
Hodnocení: 8.5/10
Skladby: 1. Intro 2. Nosferatu Is Dead 3. Nevěsta temnot 4. Antikrist 5. Evangelium 6. Svatá válka 7. Legenda o krysaři 8. Torquemado 9. Upír s houslemi 10. Černý měsíc 11. Květy zla
Sestava: Pavel Štěpán – bicí,Michal Kourek – kytara, Jiří Šindelka - basová kytara, Petr Štěpán - zpěv, sbory, kytara, klávesy.
Čas: 64: 21